Pro každého kluka, který vyrostl v osmdesátkách, bude "Karate Kid" kult. Proto jsem se jeho pokračování obával. Na takový klenot z dětských pokojíků se prostě nesahá. Nebo jo? Může existovat "Karate Kid" bez Pata Morita, který vdechl život postavě, co pro mě byla karatistickou verzí mistra Yody? Po třech dílech původní série přišel jeden pokus o její restart v roce 1994 a další pak v roce 2010. U každého z nich jsem měl hodně smíšené pocity. Vlastně ne, to je příliš diplomatický obrat. Řekněme si to otevřeně. Byla to sračka. A to říkám při vědomí toho, že celý "Karate Kid" je vlastně totální béčko po všech stránkách. Pat Morita byl sice po prvním díle v nominacích na Cenu akademie i na Zlatý Globus, ale hned pár let poté při třetím díle si film vykoledoval nominace na nejhorší film hned v pěti kategoriích (včetně nejhoršího režiséra a herce v hlavní i vedlejší roli). Ale i tak. Všechny tři díly jsou tučně vyražené do mého dětství. Klenoty klučičí party na základce.

Takže s obavami, ale jdu do toho. První série překvapivě dobrá. Samozřejmě se tu musí trochu rozdrolit dobro a zlo. V seriálu si s jednoduchým konceptem dobra a zla nevystačíte. Alespoň ne u seriálu, kde chcete ukázat na postavách nějaký progres. A o tom je "Cobra Kai" hlavně. Děj začíná 35 let po prvním filmovém díle. A krom mistra Miagiho jsou tu všichni. Nekecám. Skoro každá postava z původního trojlístku filmů se tu mihne a má svoji úlohu. Že by tu hráli na nostalgii? Naprosto. Otázka je, jestli to vadí. Ani ne. Někdy je velmi znát, že s tím scénáristi hodně počítají. Čtyřicetiletí cápci, co se díky tomu dostanou do svých dětských let, to odpustí. Asi jo. Seriál ale zdaleka není jen o nostalgii. Hlavně vypráví příběh tří hlavních postav z prvního dílu a krom pár hodně velkých zjednodušení to nedělá vůbec špatně.

Daniel Larusso má úspěšný obchod s auty, dva teenagery, manželku a celkem spořádaný život. Vypracoval se. Oproti tomu Johnny Lawrence je rozvedený, nerozumí technologiím a současnému světu, má syna, co se různě poflakuje na hraně zákona, se kterým nemá úplně nejlepší vztahy. Přesto dojde k tomu, že otevře staré dódžó pod hlavičkou "Cobra Kai". A právě to vyvolá staré démony.

Příběh se soustředí na to, aby odvyprávěl, kam tyto dvě ústřední postavy prvního "Karate Kida" ve svém životě došly a mnohem hlouběji zkoumá jejich vnitřní motivace. Samozřejmě musí dojít k tomu, že tu máme celkem jasně definovanou světlou a temnou „stranu síly“. S tím by ale, jak jsem naznačil, seriál o několika sériích nevystačil, takže se děj komplikuje a kladní i záporní hrdinové dostávají nejednoznačné obrysy. Figurky na šachovnici mění strany a přibývají nové. Staré pilíře podpírají ring, ve kterém bojuje další generace.

Hodně jsem se obával, aby to celé neskončilo téměř až parodicky, ale to se nestalo. Navázání je důstojné. Ačkoliv některé dějové oblouky jsou značně přitažené za vlasy, odpovídají duchu původních filmů "Karate Kid". Dobrý poměr akce, vztahů a dramatu. Mnohdy s morální koncovkou, stejně jako u seriálů z přelomu osmdesátek a devadesátek. Nejsou tu omračující herecké výkony, ale stačí to na to, abyste postavám rozuměli. Nejsou tu ani dechberoucí akční scény, ale stačí to, aby měl seriál spád. Bohužel mám ale pocit, že se tvůrci nostalgií ve třetí sérii opili až přespříliš. Tam, kde jsem očekával vyvrcholení a důstojné ukončení, jsem se dočkal příslibu pokračování. A přesně tady začíná můj problém. Ačkoliv jde o příjemně nostalgické guilty pleasure béčko, ve třetí sérii pociťuji určitou únavu materiálu a dosti okatou recyklaci témat. Právě tato strategie by v budoucnu mohla celý seriál položit na lopatky.